„Drahý, tohle je celkem klidná čtvrť, sousedé vypadají mile, záchody jsou nedaleko a jsme hned u plotu, zaber nám tuhle parcelu a postav stan, já si jdu pro drink.“ – „Jistě drahá.“
Kdybych věděl, že mě v půl čtvrtý ráno probudí ječící ožralej kriplkokot z vedlejšího stanu a následně v sedm ještě zvuk motorovejch pil a bagr, kterej asi tak padesátkrát projel přímo okolo mojí hlavy, až jsem se bál, že mě fakt převálcuje, tak bych si ten stan postavil radši přímo v nějaký TOITOIce.
Ten den nám nezačal zrovna šťastně. V momentě, kdy se ještě v pressu dozvídám, že Turbowolf dají rozhovor jen dvěma magazínům, a ten náš mezi nima není, chci zpátky k mámě. Urážka 100%, již nemohu. Asi by se mi dost ulevilo, kdybych šel teďka zkopat toho blbečka, co tam v noci řval. Kašlu na to, jdu se opít.
Uvelebil jsem se na trávu u Šapitó Stage, protože hned vedle byl stánek s pivem, kde se vůbec netvořila fronta. První kapela, kterou jsem ten den slyšel, byla No Distance Paradise. Čím víc jsem nasával, tím víc mě ta kapela nebavila a jsem si naprosto jistej, že to nebylo tim chlastem, protože kdo četl předchozí report, tak ví, že ten mrdokvas Staropramen vůbec nekope.
Potkávám se se Zrzkou a jdeme na Donnie Darko. Počkej chvíli, tyhle dva znám. No jasný, to jsou bráchové z Vložte Kočku. Prohrabuju se zuřivě programem a snažím se najít každou zmínku o tom, jestli tady někde náhodou nebudou vystupovat, protože to by bylo naprosto legendární! S lehkým zklamáním zjištuju, že tu budou hrát jako Kaplan Bros. Okey, to jsem ještě neslyšel, tak to vomrknem. Nintendo elektro v kombinaci s živýma bubnama. Zpěvák Kryštof tam občas zahalekal dost silně zefektovaným zpěvem nějakou frázi, která se pak nesčetněkrát opakovala ve smyčce. Nijak zvlášť to ke mně nepromlouvá, ale rozhodně je to mnohem lepší než No Distance Paradise.
Donnie Darko už mají dávno dohráno, tak se jdeme kouknout na Jiřího Schmitzera.
Totální pohroma, co se týče zvuku. Člověk se musel fakt natlačit skoro až ke Schmitzerovo chlebárně, aby něco slyšel. Prostě otřesný. Naopak, co se týče samotnýho hraní, tak to byla velká petarda. Každou skladbu vždycky po chvíli ostře utnul se slovy „No a ten konec si už nepamatuju.“ Vůbec mi nevadilo, že nezazněla asi nejzásadnější „Řekněte prdel,“ naopak to vynahradil výbornou „Kdo to prase postaví, když je strašně špinavý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč“ Smál jsem se, brečel jsem, změnilo mi to život.
Zkurvenej Ježiši Kriste, to je Chris z Turbowolf! YEEEEEEEE!!!! Následující odstavec bude psanej perspektivou třináctiletý fanynky Justina Biebra. Rozhodl jsem se tedy vzít zákon do vlastních rukou a šel jsem se ho zeptat osobně, jestli mi poskytne rozhovor.
ZLO: „Nazdar, jsem váš největší fanda na planetě, dáte mi rozhovor?“
Chris: „Ahoj, no jasně! Jseš mi nějakej povědomej, nebyl si na našem koncertě už někdy?“
Panebože, panebože, on si mě pamatuje! Prostě D*R*E*A*M*.
Po rozhovoru si potřásam pravicí ještě se zbytkem kapely, od Blakea vyžebrávam podepsanou paličku a omdlévám blahem.
Samotnejkoncert byl naprosto magnifikální. Minule jsem stál na straně u kytaristy Andyho, tak dneska jsem strategicky zabral druhou stranu, kde stála basačka Lianna. Ještě před prvním songem si nás Chris zpracoval a donutil nás všechny sednout. V momentě, kdy Blake začal první údery na song Ancient Snake, všichni simultánně vyskakovali do vzduchu. Prastarý had je prostě dupačka jak svině, měl jsem pocit, že svojí plátěnou converskou totálně rozmrdám podlahu. Při Seven Severed Heads jsem zahodil svojí košili někam do neznáma a skáču šipku do moshpitu. Nevydržel jsem ani do konce skladby. Následujou další zásadní věci jako například The Big Cut, Solid Gold nebo Rose for the Crows. Chirs pak vytáhnul na podium nějakou random holku, která byla očividně úplně namol, ale na klávesy to ještě zvládala. Zvěřinec na Ntou. Poslední dvě skladby jsem se rozhodl dokoukat z backstage. Zakončeno Read + Write a Let’s Die, naprostý éčko. Následuje loučení, objímačky a focení. Celkově to nebylo tak osobní jako před rokem na 007, ale i tak neodcházim vůbec zklamanej, naopak.
Kvůli zdržení na TW jdeme pozdě na koncert John Coffey. Akorát stíháme Romans. Následuje Heart of a Traitor, kde si zabékáme „Why don’t you people go home?“ Neustále čučim na ty jejich bytelný kníry a doufam, že až vyrostu, budu mít taky takovej. Co se týče show, tak myslim, že fráze, která to dokonale vystihuje je „totální a absolutní chaos.“ Kromě Broke Neck jsem snad všechny zásadní věci stihnul. Fakt jsem s nima chtěl udělat rozhovor. Měl jsem skvělej nápad, že by po mně někdo z nich, hned jak je uvedu, hodil kelímek s pivem. Bohužel ani moje kartička „bez omezení“ tamního sekuritáka nepřemluvila a do backstage jsem za nima vpušťen nebyl.
Ve vzduchu byl cítit smrad devadesátek, jak jsem se přibližoval k Rock for People Stage. Největší letošní tahák, The Offspring, měli za moment začít.
Už si přesně nepamatuju, která skladba byla jako první, protože jsem celou dobu nevěřícně zíral a pomejšlel si „Co tohle do prdele je?“ Zvukaři mají dneska apríl, nebo co? První tři songy byla slyšet jen jedna kytara a zpěv vzdáleně odněkud z odposlechu.
Samotná performance nebyla o nic lepší. Statická show bez energie a snad jedinej pohyb udělal 2x za koncert kytarista Noodles, když se ze svýho vyhřátýho místečka odvážil přejít na druhou stranu pódia, ale rychle se zase vrátil zpět, aby mu ten jeho plácek náhodou někdo nezabral. Neskutečně dlouhý pauzy mezi skladbama byly fakt hrozně otravný. Na pódiu tma, do publika se pustily blindery a dvě minuty se nic nedělo. To je prostě špatně. Dexter tomu pak ještě nasadil korunu, když začal hrát na piáno Gone Away následovanou post pubertálně masturbační emo kravinou Kristy are you doing okay. Byl jsem tak znechucenej, že jsem jen stál a ani nepořvával „Drž hudu a zahraj nějakou Americanu!“
Na druhou stranu další výběr písní celkem ušel. Zásadní věci jako například Original Prankster, All I Want, Have you Ever, Why Don’t You Get a Job a samozřejmě i Pretty Fly zazněly. Jako přídavek Americana a Selfesteem. Výběr skladeb skvělej, provedení už o dost horší. Zkrátka obstarožní milionáři, který si ještě chtějí dokázat, že jsou true punks, což nefunguje.
Brko a dobrou.
SLUSH 