Takže, Kurt Vile, dámy a páni.
Indie-folkový geniální kytarista a zpěvák, který jako jeden z mála má celkem osobitý hudební styl, flow je hodně někde a idylické letní melodie tě vyzdvihnou až do vesmíru.
Kurt zavítal do našeho řepkového království po sedmi letech spolu s doprovodnou kapelou The Violators. Vo tom šíleným armagedonu, co se na nás zhůry seslal nemluvě, jo. Prochcaný trenky i podprsenky, ale to nás nevyvedlo přece z míry!
No, tak jsme tu. V MeetFactory panovala barevná ,zároveň ale příjemně ponurá atmosféra. Světýlka blikala, kouřový opar se linul velkým prostorem. Bylo to temně krásný.
Předkapela, nebo… no, jak to říct. Jorge Elbrecht. Já osobně o něm ještě neslyšela. Bylo to zhruba dvacetiminutové performance. Seděla babička, seděl Jorge a stála buchta s děsivou maskou na obličeji v bílých šatech u mikrofonu a dělala, že zpívá. Za nima se promítalo cosi na plátně. Jorge má nejspíš co dočinení i s vizuální tvorbou. To, co se tam promítalo bude taky dost možná rukou jeho díla. Teda…dílo jeho rukou. No, každopádně to bylo jakési zvláštně pohodové elektro. Dejme tomu. A pak…pak byla pauza.
A pak…no pak přišel Kurt, že jo. Není moc co dodat. Lidi ho prostě žerou. Melancholický večírek se začal , těla se pohupujou, ruce plápolaj, oči jsou zavřený a duše zabředlý – v dobrým slova smyslu. Vystoupení bylo s očekáváním ruku v ruce. Nezklamal, kluk jeden ušatá. Zahrál všechny známý, skvělý fláky, který se jen tak neoposlouchaj. A víte co bylo pak? Pak jsme jeli domů.
Míša
SLUSH 