Z festivalovýho reportu se lze vylhat. Jde prostě napsat, že to bylo velký, dobrý a kapely předvedly super výkony. Takhle by to bylo jednoduchý. A nudný.
Volíme příjezd ve středu, velmi rozumné, i tak ale stavíme stany za tmy a press centrum necháváme radši na ráno. Bydlet v pracovím táboře nám po chvíli nasávání tekutý atmosféry divný nepřijde. Prej mají hrát nějaký kapely, slyšíme jenom Skyline. Zvracíme. VIP bar vypadá tradičně jako pavilon plazů takže o nic lepší. Jdem sbírat energii na čtvrtek, to už prej nějaký kapely fakt budou.
A taky že jo. S úderem pravýho poledne začínají svou show na sympaticky pojmenovaný Evropa 2 stage (zdravíme Profesora!) angličani Boston Manor. Pop punk je přežitej pojem, ať žije moderní grunge. Pro začátek – zvuk nástrojů jak z prdele. Ono totiž když hrajete na malý kombíčka tak z toho neůměrně obřího podia vůbec nic NELEZE. Teda jo, basa a bicí, ale to neni úplně ok. Každopádně – odsud dobrý. Velmi dobrý, výborný ! Henry Cox to s lidma umí, odpouštim mu i jeho klasickou trendy britskou ale na „skejtu sem nikdy nestál ale vypadá dobře když budu dělat jakože s nim spím“ visáž. Songy sice trochu splývají, neni to hitová kapela, ale to neva. Obří šapitó je i v tuhle koncertům nepříznivou hodinu slušně zaplněný, kotel jak na Debustrol… Přebíháme na Gouge Away. No a tady už je to trochu smutnější pohled. Parádnímu výkonu progresivní hc kapely ze států tleská kolik, 50 lidí ? Pohyb samozřejmě nula – dva různý světy během hodiny. Samozřejmě, Gouge Away by si zasloužili úplně jinej festival, jinej hrací čas a třeba lidi před podiem místo security bois, nebyla to zrovna šťastná CZ premiéra, ale co. Příště znovu a lépe.
Přichází odpolední pokapelový blue, tudíž čas na obhlídku areálu. A tady trošku narážíme. Jako fašounskej moderní člověk 21. století, aka veganovegetarián tady totiž nemáte moc možností jak poslat do žaludku něco kloudnýho. Volíme nudle bez kuřecího masa za 80díkyčau korun a jdeme brblat do jídelny. Tady musim pochválit, že místa kde se posadit, dokonce i ve stínu a jinde než v bahně, je tu fakt dost. Proč ale v roce 2019 tvoří vege nabídku halloumi burger za 170,- velikosti dětský dlaně (bez hranolek) a hranolky na tisíc způsobů, v trojí kvalitě za různou cenu nebo indická šlichta kterou prostě NEMŮŽETE NA FESTIVALU JÍST BEZ TOHO ANIŽ BY VÁM ZPŮSOBILA FAKT VELKÝ PROBLÉMY moc nechápu. Nevim, třeba jenom zbytečně pindam, třeba by se mohli na eko festivalu používat bambusový příbory a tácky, třeba sem něco přehlídl a třeba se i pořadatelům omlouvám, že za udělení akreditace týden po deadlinu dávám takovej gastro hate… ale mě to prostě přišlo dost málo. Zpátky k muzice, o to tu jde především.
Kde nic tu nic, Nothing,nowhere. Nebýt jedný kapely pár hodin potom, napíšu největší překvapení. A překvapení to teda bylo, už zařazení do lineupu (díky dramaturgům za odvahu a prozřetelnost) a pak samotnej výkon. Od emo rapera bych očekával telefon zapojenej do mixu a playback. Tady hrajou živý bicí a doprovodná kytara. Dělám, že samply neslyším. Je tu strašně lidí. Strašně EMO lidí. A je to super, znají texty a křičí, ani nepřekáží moc mobilů. Bylo to vlastně takový roztomilý, taková předkapela BMTH. Jestli bylo něco těžce nezvládnutýho, tak Vypsaná Fixa s filharmonickým orchestrem. A nemuselo to určitě tak být. Třeba kdyby se to dělo ve velkým stanu kde by orchestr nevyzněl do prázdna. Kde by třeba kapela mohla být tak nahlas, že neuslyšíte jenom zpěv. Výběr songů kvituju. A ted mě klidně zmlaťte, ale dal si s tim někdo vůbec práci ? Vymýšlel někdo nějaký aranže ? Já vám prostě nevím.
Idles. Idles Idles Idles Idles. Po cestě slyším Idles. Měsíce před festivalem slyším Idles. Co sakra všichni máte s těma IDLES ?!
Čtvrtek 4.7. 2019, 19.20 – Aha. To co se dělo následující hodinu je fakt těžký popsat. Kdybych nedržel starýmu pánovi Gargymu tašku, reju ksichtem v zemi a počítám zuby. Lidi smrdí tak moc, že literally zadržuju blití. Někdo šel na jistotu, někdo šel zrovna kolem. Stejně byli všichni od krve. Už si někdy dobrovolně zpíval Bon Joviho ? Já to říct můžu, a nestydim se. Dáány Nedelkooo hou. Všechno jednou končí, i Idles. I když chvílema to nebylo úplně jistý. Nejlepší koncert festivalu ? Jo. Roku, života ? Jednou to možná budu tvrdit.
Ten zážitek se tráví dlouho. Jako to indický jídlo. „Kuře vindaloo rozloží jedině ležák“ tvdí Lister. Nebo Turnstile, tvrdím já. Můj favorit, bílej kůň, kdyby náhodou fakt nic tak tohle určitě jo, byla moje mantra před odjezdem. Trošku sem se bál podobný situace jako toho dne dřív při Gouge Away. Stejná stage, jinej svět. Generator, by my side, první riffy a odevzdávám věci na hlídání. Ztracenej kámoš teď nehraje roli, prostě Nonstop Feeling. A čert vem že už to „není jako dřív“, „není to hardcore“ a „měli by hrát radši na fluffu“. Krev ve tmě není vidět a lehce hmatatelná Woodstock atmosféra není na škodu. A teď jdeme na ty BMTH.
Byl Ollie na keťáku ? Zpíval ? Měl Tommy Cash adidasky a co starý pán Čeček napíše pro Děti a Hrdiny ?
To be continued
SLUSH 