LIVE: Turnover + Sergeant Jammer v Café V lese

Začněme úplně od začátku. Americký Turnover už jsou fakt velká kapela a tak se stalo, že poprvý za svojí víc než desetiletou existenci a po vydání čtvrtý desky konečně zabloudili i do Prahy – v pátek 28. února 2020. Koncert se poměrně v předstihu vyprodal, což je dost cool, i když kapacita Café V lese není úplně největší.

A právě místo konání je pro mě největší neznámá. Seznámení s lehce klaustrofobním sklepem v Krymský probíhá naštěstí v pohodě, SOLD OUT stav se nejspíš projeví až při headlinerovi. Ještě před ním na stage leze Sergeant Jammer. Domácí předskokan je naprosto jednoduše zaškatulkovatelná kapela do žánru indie. Ukaž odznak hipstře! Před akcí jsem jen spěšně poslechl pár jejich novějších singlů, který mě tolik nepřesvědčili, nakonec pro mě bylo jejich vystoupení nejmilejší překvapení večera. Od začátku koncertu muzikantsky skvěle zvládnutý, vyzrálej projev a neidentický songy, který ve mě chvílema evokovali například Foals. Fialovo modrá světelná show navíc udělala z jinak šedýho podia vizuálně přitažlivý místo.

Kolem devátý se začíná klub do posledního místa plnit a místo vystupujícího přebírají bez větších caviků Turnover. A začínají stejně jako jejich poslední deska skladbou Still in Motion. Jo, tak to teda jsem. Následuje Much After Feeling a i když publikum příjímá novinky kladně, větší odezva následuje až při Take My Head a New Scream ze zatím asi nejúspěšnější nahrávky Peripheral Vision.

„Can I stay at home, I don’t want to go
I don’t want to wake up till the sun is hanging low
Stay up through the night, sleep away the light
Just another dream I had that’s better than my life“
Koncert je alespoň v první půlce ze strany trochu chladnější než bych si představoval, a zážitku něco málo ubírá i narozdíl od show předkapely naprosto chybějící světla. Setlistu dominuje pochopitelně výběr z poslední desky Altogether kterou Turnover přehrajou skoro celou. Někde jsem četl, že to bylo zahraný „hovadsky“. Naprosto souhlasím, takhle kvalitně odehranej víc než hodinovej koncert jsem od kapely s punkovýma kořenama snad nikdy neslyšel. Zvuk to má přesně takovej jako by mít mělo – nic není tak nahlas aby boleli uši, ale ani tak potichu aby byl slyšet opilej huhlal stojící vedle. Dojde nakonec i na přídavky, z nichž nejvíc rezonuje hit Cutting My Fingers Off.
A my s těšíme třeba na příště!