SLUSHTIPS #74 Moaning – Uneasy Laughter

Genius Loci. Jo, jako bych při poslechu tvorby losangelské kapely Moaning, celý tělem prožíval stavbu atmosféry nových měst někde pod hladinou lidského vnímání.

Jejich synťákový dream post punk mě před pár lety na jejich předloňském st debutu hodně natáhl. Novinka na mě vypadla z čistajasna a byl jsem do nostalgického kýče naložen okamžitě.

Víc než postupy je nahrávka z půlky letošního března je tentokrát jiná silnými delay motivy a až chrámovou estetikou zvuků. Tedy na post punkové poměry.

Album příjemně plyne a silně rozmělňuje.
Někde na hraně své poloviny se kouzlo desky může pro leckoho vytratit a zbytek písní je už takřka čitelných a předvídatelných. Za mě úroveň drží, i když často na hraně udržitelné pozornosti.
Pro někoho popina, pro jiného silná psychadelika. Pro mě dost silná druhá deska Sub Popové senzace, kde forma vyhrává nad obsahem. Naprosto přiznaně. Naprosto autenticky.

Ideální na letní noční procházky třičtvrtě prázdnou Prahou.